VIDEOART

Kurátor Aleš Vašíček

SEZNAM UMĚLCŮ

Vojta Dukát
Joost Conijn
Barney de Krijger

VIDEOART

Při sestavování sekce videoartu pro festival TINA B jsem poměrně dlouho uvažoval, co si pod ústředním tématem eco-bio představit a jak ho uchopit.

Slova eco pro mě představuje to, co bezprostředně ovlivňuje prostor, ve kterém žijeme a kvalitu našich životů v něm. Je determinantem nejen stavu přítomného, ale i představ o budoucnosti; do jisté míry formuje naše touhy a sny. Na mysl mi vytanulo několik umělců, kteří dle mého názoru zcela specificky ztvárňují svoji vizi světa a mimoděk zasahují do různých rovin takříkajíc ekologie našich životů.

Humanisticky zaměřený dokumentarista Vojta Dukát (*1947) vstupuje v červnu roku 1991 do sovětské vojenské základny v Milovicích, aby vytvořil nejen zcela ojedinělý obraz odsunu posledních jednotek okupačních vojsk, ale i mnohem víc. Ve svých záběrech velmi symbolicky, s důrazem na výtvarné pojetí a detaily, mapuje i konec jedné epochy, která výrazným způsobem zasáhla do našich životů. Dukát zde sledováním nejrůznějších fragmentů skutečnosti poodkrývá podstatu toho, co mělo být po celé dekády naším vzorem, co bezostyšně určovalo, jak a v jakém prostředí budeme žít.

Oproti tomu o generaci mladší Holanďan Joost Conijn (*1971) používá formátu videa k zachycení realizace určitého snu a vidění svého světa. Zkonstruuje automobil, jezdící na palivo z obnovitelných zdrojů (v tomto případě ze dřeva) a vydá se napříč Evropou. Jindy zase sestaví letadlo, aby mohl vzlétnout nad Saharou. Jeho dílo je pro mě sondou do mysli člověka, který při realizaci zdánlivě nemožného zachází bez rozpaků i do úžasných krajností.

V trojici umělců uzavírá další Holanďan Barney de Krijger (*1943). Jeho tvorba se více dotýká konceptuálního pojetí videoartu, než spíše dokumentárně pojatá díla Dukáta a Conijna. K vyjádření svých pocitů a uměleckého postoje Krijger využívá nejrůznějších technik, které nezřídka sahají až na samý historický počátek fotografického a filmového záznamu. Pro jeho pražský debut jsem ho požádal o uvedení jeho filmového kusu z počátku 80. let.

Aleš Vašíček, léto 2011